Jdi na obsah Jdi na menu
 


Blbý nápad může vést k lásce-1.Kapitola

19. 5. 2009

Bylo odpoledne a všichni byly ve škole aspoň z naší třídy.Najednou mě napadlo protože jsme měli třídnickou a měli jsme navrhnout nějakou úpravu třídy jakou bysme chtěli.Já sem na nápad přišla tak proč ho nenavrhnout?Navrhla sem:

„Paní učitelko co kdybychom udělali v rohu místnosti nějakou malou místnost na to abychom když chceme měli od ostatních klid?“
„Dobrý nápad Lauro“řekla mi s úsměvem.
„Děkuji“odpověděla sem mile sice jsem učitelku moc dvakrát nemusela ale zkoušela sem to aspoň předstírat.
Za dva dny:
Přišla sem do třídy a hned na mě zamávala Sára moje nej kámojda a taky moje životní láska aspoň pro mě aď du za ní do lavice.Jen co sem si sedla tak se na mě šibalsky usmála.Já se jen zeptala:
„Co je?“
„Tvůj návrh byl schválen“ řekla mi s úsměvem.No jo můj návrh byl schválen to je mi teď jedno ach jj kéž by mi řekla že mě miluje jak dlouho o tom už sním.Jak dlouho?Co já vím.
„Aha děkuju že si mi to řekla“ odejdu na chodbu a jen co na ni vyjdu smutně se zadívám na stěnu když mě v tom z mého snění vytrhne bráška David moje opora který mě neodstrčil i když ví že jsem na stejné pohlaví mám li to říct slušně a já o něm zase vím že je na kluky a oba jsme na sebe hodní a máme proto ho druhého pochopení.
„Co se děje“zeptá se mě starostlivě.
„Nic jen..“nedořeknu protože mi přiloží prst na ústa.
„Ještě si jí to neřekla že?“
„Ne nemám odvahu“povzdychnu si smutně
„Zkus jí to říct o přestávce máš přece možnost ji zavést do toho vašeho koutu ne?“ řekne mi s úsměvem.
„Já..to je dobrý nápad“ řeknu mu vděčně.On se na mě jen hezky usměje a řekne:
„Jj ale už musím jít za chvíli mi začne hodina tak ahoj“
„Jo ahoj“zamávala sem mu a šla zpátky do třídy.Sedla sem si do lavice a řekla Sáře:
„Sáro o přestávce…půjdeš se mnou do té místnustky?“
„Hm..jj“v duchu jsem jen jásala.
O přestávce v „místnustce“:
„Co potřebuješ Lauro normálně bys mi to řekla v lavici kdybys něco potřebovala“
„Já vím ale tohle není jen nějaká věc“
„A o co se jedná“překvapeně na mě zamrkala
„Já musím něco udělat možná toho budu litovat celý život ale já to musím udělat promiň“ políbila jsem ji.Sára jen vytřeštila oči ale v zápětí se zapojila.Já se jen pro sebe usmála.Bohužel jsme se museli odpojit protože nám docházel vzduch.
„Miluju tě“řekla mi
„Já tebe taky a ani nevíš jak dlouho“usmála sem se na ni.Začlo zvonit a tak jsme vyšli z místnustky a šli jsme si sednout obě s úsměvem na tvářích.
Druhý den:
„Ahoj bráško“pozdravila sem brášku hned ráno.
„Co se děje že si tak šťastná?“zeptal se mě s údivem ve tváři.
„Jen sem až po uši zamilovaná“
„Aha takže si jí to včera řekla“
„Jj řekla a co ty kdy už konečně Patrikovi řekneš že ho miluješ?“
„Dneska asi“

„Žádné asi ale určitě dělej teď bude u našeho domu“vystrčila sem ho ze dveří a jen sem pozorovala jak Patrik prochází kolem našeho domu a David k němu běží a říká ahoj musím ti něco říct (neumím odezírat ze rtů ale cítím to no jj sourozenecká pouta) a vzápětí se na něj Patrik usměje se slovy co potrebujes a bráška mu odpoví já chci ti říct že tě miluju řekne a zčervená.Patrika to překvapí ale vzápětí se usměje a políbí ho (Davida).David se jen usměje a pokračují spolu do školy a povídájí si o všem možném a já je se Sárou pozoruju s úsměvem na tváři no jj můj blbý nápad vedl k lásce nás obou.

anime_girl_997.jpg Laura image by uncool13     Laura

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář